Po úvodu z čísla 29. následuje postřehová všehochuť:

str. 28:

Váhal bych zařadit do učebnice mikrobiologie taková dogmatická tvrzení jako: „Vesmír vznikl velkým třeskem před asi 18 miliardami let“...

str. 37:

Vtipný šotek si pohrál s tabulkou, sečteme-li hodnoty ve sloupci % sušiny, nevyjde 100, ale 5600101.

str. 38:

Zamyšlení akademika Kaprálka se poněkud vymyká z rukou - vrcholí šokující informací o hmotnosti známého vesmíru v gramech. A co teprve vesmír neznámý!

str. 67:

Srdce matematika zaplesá nad půvabnou definicí: „Exponenciála je funkce, která rychle roste nade všechny meze.“

str. 151:

Měřicí přístroje jsou dnes asi skutečně velmi citlivé - dozvídáme se, že 100 ng endotoxinu je produktem přesně stošesti mikrobů.

str. 211:

Růst pneumokoků je podpořen záhadnou sloučeninou HCO2. Ať si chemici trochu lámou hlavu...

str. 227:

Docentka Součková potvrzuje (z jejích přednášek známý) smysl pro jemný černý humor - vyzývá studujícího čtenáře, aby si ještě bokem pročetl řecké báje a pověsti.

str. 297:


Na této straně je hned po svém nástupu na scénu zrušen rod Wolinella a zapisuje se tak do srdcí studentů jako nejsympatičtější postava celého smutného příběhu. Pozornému čtenáři ovšem neunikne jeho krátký posmrtný návrat na straně 363.

str. 309:

Z tabulky zjišťujeme, jak prospívá mykobakteriím růst v přítomnosti THC.

str. 331:

Autoři mezi řádky kritizují českou poštu.

str. 358:

Autorům mykologické části nutno přiznat smysl pro efektní zkratku, příkladem budiž věta: „Laboratorní diagnostika se provádí zpravidla ze sekčního materiálu.“

str. 525:

Děda Komárek by asi polemizoval s pány Chalupským a Volfem, kteří zde vyvrací jeho poučku, že blechy psí na člověka nejdou.


Tolik výčet toho, čeho jsem si stačil všimnout. Zdaleka nezachycuje všechno, už jen proto, že moje pozornost během čtení značně kolísala...

A nakonec pár dalších postřehů s mikrobiologickou tématikou:
Jestlipak pana Heina potěšilo, že po něm pojmenovali metodu rozmazávání... ehm... stolice po sklíčku...
Zajímavé je, že ačkoli se autoři učebnic a skript docela vyžívají v naturalistických líčeních patogeneze chorob, tak pasáže popisující přenos patogenů sexuální cestou jsou dost mlhavé. Myslím, že eufemismy jako „sdílení lože“ působí v medicínské literatuře poněkud křečovitě.
A úplně nakonec – víte, jak se vytvářejí názvy nových antibiotik? Postup se podobá tvorbě dadaistické básně dle návodu Tristana Tzary:

Vezměte nůžky a:

  1. Rozstříhejte na slabiky 20 jmen již existujících antibiotik.
  2. Rozstříhejte na slabiky libovolný novinový článek.
  3. To vše dejte do klobouku, přidejte několik kompletních sad písmen abecedy a dobře promíchejte.
  4. Dolaďte směs přidáním nadbytku vhodných koncovek a jednotlivých písmen abecedy (třeba u cefalosporinů písmeno x)
Nu, a můžete začít losovat...